O akci - Kuchyně našich babiček a prababiček

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

O akci

2011

Složení poroty
1. ročníku C.k. kuchyně aneb jak vařily naše babičky,
sobota 15. 10. 2011

předseda poroty:

Miroslava Vítková, starostka obce

členové poroty:
Bc. Drahomíra Valentová, ředitelka Domu historie Přešticka
Miroslava Kuntzmannová, autorka kuchařských knih
Ing. Zdeněk Baxa, místostarosta obce
Vilém Mathésius Wolfg, milovník jídla
Kamil Štycha, kamarád a zástupce našich drahých poloviček

Celé odpoledne moderovala redaktorka Českého rozhlasu paní Květa Bodollová

Výsledky

U
zený bůček a krkovice ( Roman Novotný, Horušany)  
Škvarkové křehkovice (Iveta Škudrnová, Přeštice)
Kapr na černo (Mirka Kuntzmannová, Žerovice)

Ať žije slovanská ves

Rádi byste nahlédli do jiného světa? Takového mile lidského, jaký
býval? Že není a zničily ho prachy a závist s nenažraností, myslíte? Ještě
malé ostrůvky zbývají. Jeden se rozzářil uplynulou sobotu v Horušanech na
Přešticku. Významu akce neubírají pouhé dvě stovky stálých obyvatel vísky.
Hustota zalidněnosti je nepřímo úměrná intenzitě pohlazení duše. Polopatě
řečeno, ve velkém městě něco podobného nezažijete, kdybyste se rozkrájeli

na supertenké plátky.
Obec si troufnu charakterizovat jako plnou kuchařek, rozumějte Paní
kuchařek, na něž je radost pohlédnout, šikovných chlapů a jaksi málo
zlobivých dětí. Akce byla pořádána v duchu C.K. kuchyně se

vzpomínkou, jak vařily naše babičky.
Samozřejmě se můžete shovívavě uculovat, že takové krmě by
se v Praze uplatnily jen v hospodách poslední kategorie.
Pak si najděte domácí restauraci v samém centru japonského
Tokia, kde bělovlasé kuchařky připravují tradiční asijské pokrmy.
Volná místa se zamlouvají dlouho dopředu, protože u stolů
v domácím soukromí sedávají štamgasti, tedy manažeři zvučných f
irem, co za oběd oblíbený v dětství vypláznou peníz
vhodný k rekonstrukci koupelny.
V této vísce se bohudík nepatlá sushi, nenajdete tu žádného McBlafa
s rychlým žvancem, nezazní tu přihlouplý jolly good fellow při oslavě
narozenin a nezaleknete se vyřezané dýně, protože na den

Památky zesnulých se u nás tradičně připravují skromné kytice.

Akci organizovalo Horušanské sdružení ve spolupráci s paní Mirkou
Kuntzmannovou a starostkou paní Mirkou Vítkovou.

Hlavním bodem sobotního odpoledne byly pokrmy dávné doby.
Neotřelá soutěž v lahodnosti,
originalitě i vzhledu dosud nepřekonaných jídel. Ještě odbočím,

starostka je správný český výraz vycházející ze slova starat se.
Tady to skutečně platí na rozdíl od nečeského primátora,
či hejtmana, kteří se též starají, ale hlavně o svá koryta, námi placená.
Když vás u vchodu přivítá selka s dobrým chlebem se solí a nepožaduje
vstupné, začne svítat, že tyto dveře vedou skutečně jinam, než je obvyklé.
Místní hospodyně vzaly společenskou akci skutečně vážně.

Taneční sál hostince U dvou kaštanů proměnily v koutek
světa, známý ze Švejkových dob. Vytvořily několik zátiší
s dobovými předměty z kuchyní, sklepů i stodol.
Nechyběly ručně psané kuchařky se zažloutlými listy, původní

litinové nádobí i tradiční zemědělské výpěstky.
Děvčata všeho věku se vyšňořila postaru a mně prolétla hlavou
myšlenka, zda i naši dědové se zalíbením okukovali českou
krev a mléko. Atmosféru dokreslil praskot hořících polen
ve velkých kamnech a kdybyste si nevšimli žárovek,
snadno by vás kdokoli zviklal, zda nejste v
samém rakousko-uherském mocnářství.
Ve dvě odpoledne, se bezmála dvanáctimetrový stůl zaplnil
osmapadesáti pokrmy tak, že nebylo kam odložit ochutnávací

talířek. Být v porotě je funkce nesnadná. Věřte, že bych pokrmy
raději vařil. Zapisoval jsem body s lítostí, že ubližuji.
Pokud máte zhodnotit jídlo hned ze tří hledisek, na žádné
nezapomenout, připisovat poznámky, pak za čtvrt hodiny
nevíte, co bylo lepší.
Zkušební maraton snadno shrnu. Nejlepší bylo všechno,
u
ž jen proto, že bylo připraveno laskavýma rukama, často z
domácích surovin a s nevšední péčí. Dám krk na to,
že ani jednu dobrotu nenajdete ke koupi v evropských
velkoměstech, i kdybyste lezli po kolenou s tisícovkou v ruce
a po farmářských trzích.
Hodnocení poroty skončilo výborně pro každého soutěžícího

a nikdo neprohrál. Všichni autoři jídel obdrželi drobný dárek
a poté byly stoly vydány vplen hostům, ať přišli odkudkoli.
Kdyby vás napadlo, jaká rvačka vznikla, jste vedle.
Obecenstvo zůstalo lidmi do poslední chvíle, ale během
hodinky už nebylo co zbodnout. Zmizely bramborové placky

pečené na sucho i na sádle, lívance s nazlátlými puchýřky,
šišky na másle, kanec s česnekem, kapr v černé omáčce,
plackový dort s čokoládovou náplní, vídeňská bábovka,
uhlířina, vošouchy i všechny kubové, grenadýr, zelné placky,
sulc, vdolky s povidly, knedlíčková polévka, svíčková v litinovém pekáči,
české buchty,abertamský králík s nudlemi, vepřové v mrkvi,
boží milosti v několika verzích, domácí uzené bez éček, slivovice,
režná i bezinkový likér, škvarkové koláčky, šoulety, židovské brambory,
z
elí, jak bývávalo, kváskový chleba, malinová šťáva ze skutečných
malin, šumavský oukrop s opečeným chlebem, saláty pro chudé,
zelňačka i kyselo. Co budu povídat, nějak jsem se venku zakecal
a odjížděl jsem hladový, ale s úžasným pocitem, který koupit nelze.

Děkuji všem, že mi toho pocitu dopřáli.

Vilém M. Wolfg   ----- pan Mathesius, člen poroty


----------------------------------


Dobrý den, paní Vítková,
ten dopis je úžasný a rozešlete ho všude, kam jen můžete.

Vše, co autor píše potvrzuji na 500%. S podobnými pocity i nadšení
ze všeho, co jsem za to odpoledne zažil, jsem doma taky referoval
i pak mojí mami. Ta je totiž i s mojí ženou skvělá kuchařka, bohužel
se nemohly zúčastnit. Já jsem ochutnal až ze zbytků a musím potvrdit,
že všechno bez výjimky bylo výborné. Byť jsempracoval, tak dělat
pro tolik obětavé a moc fajn lidi je snad za odměnu, zejména v dnešní době.

Mějte se pěkně a ozvu se, jak budu mít fotky zpracované.

Josef Kubát – fotograf z Přeštic

----------------------------------


Ahoj Vlasti,
k tomu omáčníku. Já mám opravdu svůj, navíc není ani starý, pouze

pár let, je to napodobenina. Koupila jsem ho na focení, ani není ze
soupravy, mám ho sólo. Vůbec si neuvědomuji, že bych tam nějaký
jiný s kytičkami viděla. Věřím ale, že se najde, tam nebyl, podle mého
soudu, kdo by ho vzal. Dej mě vědět, až ho najdete. To by mě také mrzelo,
kdyby se ztratil.
Volalo mě už několik lidí, byli úplně fascinováni celou akcí.

Moje sestra řekla, že se pobavila líp než na nějakém nóbl akci.
Moc jsme se jí líbily v zástěrách a hned si je pořídí, bylo to prý
pěkné a hodně ženské.
Dárek od pí. Vítkové mě Monča včera večer přivezla, ještě tam mám

ošatky a ty mě přiveze asi dneska. Tak držím palce, aby se našel
ten omáčník.Dej mě, prosím, vědět, jak to dopadlo.
Chtěla bych a musím to udělat, poděkovat hlavně tobě

za úžasnou organizaci, přípravu, nápady, výzdobu, perfektní atmosféru,........

Mě bylo opravdu ctí. Když budete potřebovat moje služby,
klidně se ozvěte. S Vámi bych šla do čehokoliv.

Moc zdravím a přeju pěkný den.

Mirka Kuntzmannová

Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky